TŮR DE BÍR 2010 - Devátý ročník - sobota 7.8.2010
» další dny
Sobota 7.8.2010 / Vůl dne: Tomáš
Heslo dne: Bez zelňačky a lavoru ani ránu
Probouzíme se v pionýrské chatce Penzionu ve vesničce Skalka u Doks. Martin hrdinně zvládl noc na palandě bez postranní zábrany a k překvapení všech ani jednou za noc nespadl. Počasí je nádherné: stejně jako celý předchozí den hustě prší. Nezbývá nám nic jiného, než si v poklidu zajít na snídani a rozjímat co uděláme dál. Už i Tomášovi začíná být jasné, že sobota je pro letošní ročník Tůr de Bír konečnou. Samozřejmě to na sobě nedává znát a hecuje ostatní k dalšímu cestování. Neúspěšně... Zpáteční vlak z Doks nám odjíždí kolem půl druhé. Máme tedy dostatek času dát si kvasnicový Klášter, který nám minulý večer docela přirostl k srdci. Ještě si dáváme obědovou dršťkovou, loučíme se s majitelem a řádně zabaleni do pláštěnek se za neustávajícího hustého deště vydáváme na kole směr nádraží Doksy. I těch zhruba 20 minut stačí k tomu, abychom byli řádně promočení. Přijíždíme na nádraží, které okupuje asi 100 lidí nejen bílé barvy pleti. Jak je vidět mizerné počasí neodradilo z víkendového pobytu na Máchově jezeře jenom nás.
Někteří vyrazili skutečně nalehko. Zase takové horko, aby šel člověk v sandálech není :-). Všude je zmatek, mraky lidí a vůbec není jisté, jestli se všichni vejdeme do vlaku. Situace se nakonec vyřešila sama. Romská asi tak 30ti členná rodina odjíždí vlakem na opačnou stranu než my. Snad by to mohlo klapnout... A skutečně, do vlaku jsme se úspěšně dostali a pádíme směr Praha. A nejsme sami. Takových zmoklých slepic jako jsme my je ve vlaku podstatně víc :-). Tomáš se kochá elektronickou vyspělostí vlakového WC. Je tam totiž všechno na elektronická tlačítka, otevírání a zavírání dveří, splachování, ale i pouštění vody do umyvadla:-). Cesta do Prahy proběhla bez problémů. V Praze nakupujeme Krušovice v plechu a po asi hodninovém čekání vyrážíme směr Příbram.
Všechno klape podle plánu, dokonce si zahrajeme a zazpíváme pár TDB songů. V Příbrami jsme se rozhodli TDB2010 zakončit v restauraci Vršíček. Jak se později ukáže pro některé členy respektive člena to bylo téměř nad jeho síly ;-). Na Vršíčku se setkáváme s odpadlíkem Petrem. Nefiltrovaný Mušketýr dělá své. Dáváme předvečeři a začínáme panáčkovat (zelená, rumový pralinky, zelená, rumový pralinky, ... ). Někteří členové výpravy slovy „všichni“ začínají být brzy v náladě. Petr a později i Martin raději odjíždějí a největší tíha zodpovědnosti zůstává na Pepovi, Milanovi a Tomášovi. Zpíváme, kecáme a pomalu se propíjíme k závěru. Nejvíc asi Tomáš. Kolem 10té hodiny pomalu ale jistě usíná na stole a vůbec se mu nechce odcházet a pak ani platit. Asi ve 23:00 konečně servírka probouzí Tomáše a přesvědčuje nás k odchodu. Ještě že. Všichni mají problémy se stabilitou, ale naštěstí se ve zdraví dostávají domů. Milan si opět jako každý večer nic nepamatuje a Tomáš se úspěšně obchází bez lavoru, který si poslušně připravuje k posteli.
Hepy ent.
... jo a ty mladé a krásné fanynky jsme nějak vůbec nepotkali :-). Snad bude příští rok lépe ?