TŮR DE BÍR 2010 - Devátý ročník - středa 4.8.2010
» další dny

Středa 4.8.2010 / Vůl dne: Pepa

Heslo dne: Na Okoř je cesta …

Na místo srazu u Velkého kotle dorazili všichni předem nahlášení účastníci letošního ročníku TdB – Martin, Milan, Pavča, Pepa, Petr a Tomáš. Bohužel Pavča přichází bez kola a se špatnou zprávu, že kvůli nějaké chorobě s námi nejede. Jsme z toho všichni smutní, ale když z batohu vytáhne kromě zelených trik (letošních týmových dresů), také láhev se zeleným obsahem, začnou se naše tváře rozjasňovat. Co se dá dělat, letos to bude čistě pánská jízda. Alespoň nás nic nebude rozptylovat od našeho hlavního cíle – kvalitního sportovního výkonu. Trička se Pavče skutečně povedla. Sklízí za ně ode všech zaslouženě slova chvály. Tomáš dokonce poznal na tričku i ten půllitr, ze kterého měla Pavča největší stresík ;-). Po důkladné ochutnávce přichází nezbytné focení (dokud jsme čistí a svěží). Přichází také první fanynka, vyptává se odkud a kam jedeme. To, že jí je asi 70 let, nás nerozhází. Vždyť těch mladých a krásných cestou potkáme nepočítaně … . Protože je krásné počasí, tak je zamítnut návrh některých účastníků, že před odjezdem zajdeme na jedno a pomalu se chystáme k odjezdu. Loučíme se s Pavčou (líbat se s náma nechce s výmluvou, že by nás mohla nakazit, ale Milanovi klidně bacily předává) a vyrážíme směrem Pičín a Buková. Za ní překonáváme brdský hřeben a užíváme si sjezd do Hostomic. Tam dáváme první zasloužené pivko a pokračujeme pohodovou trasou přes Skřipel, Skuhrov, Svinaře. Na oběd si zajíždíme do Haloun, do hospůdky U paviána. Po obědě sjíždíme do Třebáně k Berounce a po jejím překonání vyjíždíme táhlý kopec k Mořině. Za ní koukneme na lom Velká Amerika a pak už uháníme nekonečnou rovinou přes Kozolupy, Rudnou, Jeneč (zastávka na pivo, za obcí pozorování letadel startujících z ruzyňského letiště), Středokluky, Černovičky. Polní cestou dojíždíme do Číčovic a protože se blíží večer, tak se rozprcháváme hledat místo vhodné k přespání. Nic vhodného nenacházíme a místní hospoda, ve které dáváme něco k snědku nás také neuchvacuje, tak se rozhodujeme pro přesun na Okoř, která je nedaleko. Tam je přímo pod hradem otevřená příjemná osvěžovna, ve které setrváme do zavírací hodiny. Za tu dobu stihneme vyřešit závažné společenské otázky, jako je povolební politická situace v ČR, chybějící podprsenka slečny servírky apod. Servírka se celou dobu tváří trochu upjatě, ale nakonec se zachová sympaticky a když už kvůli nám neodloží zavírací dobu, tak nám alespoň natočí piva s sebou. My jí za to slibujeme, že půllitry necháme schované v křoví. Takže se přesouváme před hospodu, přímo k hradní bráně, kde za doprovodu Milanovy kytary (a k Petrově velké radosti) vydržíme ještě pěknou chvíli vyřvávat. Obzvláště při hitu „Na hradě Okoři …“ čekáme, kdy na nás někdo vyběhne z okolních domů. Pak se přesuneme na nedaleké hřiště kde rozložíme bivak a usínáme s romantickým výhledem na hrad. Za dnešek jsme ujeli pěkných 90 km, počasí bylo parádní, jen ty mladé a krásné fanynky jsme nějak nepotkali. Nevadí, zítra je taky den.