TŮR DE BÍR 2011 - Desátý ročník - pátek 5.8.2011
» další dny

Vůl dne: Pepa

Trasa: Jablůnka – Semetín – Lhota u Vsetína – Vizovice – v.n. Luhačovice

Heslo dne: Přes dva kopce za skokanem.

To mám teda kamarády, člověk si trochu zapíchá a hned je za vola. :-)

Po sychravém večeru se probouzíme do krásného slunečného rána. Každý si ho užívá jinak: někdo vybírá slimáky z bot, někdo hledá díru (v karimatce). To se však nedaří a tak se Tomáš smíří s tím, že pro tuhle Tůr bude jeho karimatka nejen samonafukovací, ale taky samovyfukovací. Po sbalení dojedeme k místnímu obchodu, kde doplníme zásoby potravin a na bytelných dřevěných stolech před jakousi zpustlou restaurací posnídáme.

Pak již vyrážíme na posledních pár kilometrů po naší staré známé cyklostezce „Bečva“ směrem na Vsetín. Před Vsetínem se s ní nadobro rozloučíme a tím končí sranda. Ze začátku to ještě jde, silnice mírně stoupá přes roztahanou podhorskou obec Semetín, ale za posledními chalupami se před námi objeví stoupání, do kterého máme problém naložená kola i vytlačit. Když se dostaneme výš, tak nám dřinu zpříjemňují alespoň krásné výhledy na okolní kopce a údolí. Po překonání hřebene sjíždíme do Lhoty u Vsetína, kde si na příjemné zahrádce restaurace Kameňák dáváme zaslouženou tekutou odměnu.

Potom pokračujeme do Vizovic a to bohužel po hlavní a dost rušné silnici. Je nejvyšší čas na oběd a Tomáš si vzpomněl, že ve Vizovicích již nějakou pěknou hospodu navštívil. Je to restaurace „U Tonka“ na náměstí a ukazuje se to jako výborná volba. Nejenže nám vrchní uskladní kola v garáži, ale zastřešené sezení ve dvorku ani jídlo nemá chybu. Potom sháníme po městě nějakou palírnu, kterou bychom mohli navštívit, ale to se nám nedaří a tak se alespoň fotíme v zámecké zahradě.

Z Vizovic vyjíždíme po cyklostezce č. 5056 a čeká nás překonání druhého dnešního hřebene. Kopec není tak prudký jako dopoledne, ale dlouhý je dostatečně a povrch je navíc rozbitý. Po cyklostezce vyjedeme až na hřeben a dále pokračujeme po silnici vedoucí do Luhačovic. Cílem je přehrada Luhačovice, kde se chceme vykoupat po náročném dni. Po příjezdu k nádrži však zjišťujeme, že je vypuštěná. Nedá se nic dělat, musíme se osvěžit alespoň vnitřně. Naštěstí v místním kempu objevujeme pěknou restauraci se zastřešenou terasou. Po prvním pivku a prvním úsměvu servírky se nám tam začíná dost líbit, a tak vůl dne dostává úkol, aby (až se někdo dostaví do recepce) zjistil, zda bychom tam mohli přespat, vysprchovat se apod. Když se objeví sympatická, blonďatá slečna recepční, chtěli by být najednou za vola všichni – teda kromě Pavči. Pepa však není zvyklý zříkat se své zodpovědnosti, a tak se vypraví na výzvědy. Přespat pod širákem v kempu můžeme, sprcha bude taky příjemná, a proto jednomyslně schvalujeme, že tu zůstanem.

Po sprše, večeři, několika pivech a panácích doplněných o minerály a vitamíny se zábava docela slušně rozjíždí. A v tom se ozve z druhého koutu terasy zvolání: „Adam! Adam Malysz!!!“ Pepa, Petr a Tomáš se smíchem padají pod stůl, ostatní nechápou. Oni ještě neví, že Tomáš je velmi podobný tomuto polskému skokanovi na lyžích a už několikrát si ho s ním někdo spletl. Zvolání pocházelo od bodrého bývalého taky skokana, s ostravskym přizvukem, který byl navíc již trochu pod parou, takže o zábavu na zbytek večera bylo postaráno. Hlavně pro Adama, který díky svému odhalení musel vypít asi dvojnásobek panáků než my ostatní. Skokan se přesunul k našemu stolu i se svojí rodinou, Milan vyndal kytaru a družba mohla začít. Dočkali jsme se i ukázky skoku ze stolu s doskokem do telemarku. Slečna servírka chtěla několikrát zavírat hospodu a strašila nás nerudným správcem kempu, ale muselo jí být jasné, že se nás a hlavně ostravského skokana tak lehce nezbaví. Ten jí nakonec bez nějakého vyptávání přesunul stůl, kde seděla se svými kamarády, k našemu stolu. Vrchol všeho byl, když Petrovi volala Martina, že jí doma teče odpad. Petr nějak nebyl schopen tento problém vyřešit, proto předal telefon volovi dne, ten však taky zklamal. A tak se řešení problému ujal náš nový kamarád! Martině jejich několikaminutový rozhovor asi moc nepomohl, ale my jsme se bavili královsky.

Asi bylo naším štěstím, že nakonec na nás přece jen vlítnul ten nerudný správce kempu a nakázal zavřít hospodu. Pak už zbývalo jenom najít Adama, který někde vydýchával svojí popularitu a mohli jsme se odebrat na okraj kempu rozložit bivak.