TÚR DE BÍR 2014 - Třináctý ročník - Pátek 1.8.2014
» další dny

Dnešní den se řadí mezi ty, ve kterých je tůr zásadně potlačeno bírem. Vlastně nejenže mezi takové dny patří, ale zařadil se do čela této skupiny. Ale pěkně popořádku.

Probouzíme se u na krásně posekané trávě, u rybníčka, u Podveského Mlýna. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že pod tím stromem, tedy vlastně v naší loži, si za pár hodin řekne jeden pár své ano. Ale vlastně se není čemu divit, protože každé místo kde naše výprava přenocuje, se díky nám stane slavné, jedinečné a vyhledávané nesčetným zástupem našich obdivovatelů. Na snídani se připojujeme k hostům ubytovaným v Mlýně. Je příjemné snídat u stolu. Hned u snídaně nám paní domácí připomíná, že se můžeme jít osprchovat. Vzhledem k tomu, že je dnes teprve ráno třetího dne našeho cyklobírování a jsme tedy pořád čistí a voňaví, bereme nabídku jen jako zdvořilostní frázi bez větší odezvy. Hned po snídani se začíná s přemísťováním stolů a židlí ven na terasu podle přání svatebčanů. Jelikož přetékáme silou a energií iniciativně se zapojujeme do stěhování, ať jsme také užiteční. Servírky nám na oplátku nabízejí, že se tam můžeme osprchovat. Jak milé. Když už se zdá, že není co nosit, vypadá to, že razíme. Jenže někdo asi omylem objednal rundu piv. Byl to Petr H. a vysloužil si za to jmenování dnešním volem. Pít alkohol tak brzy po ránu je nám cizí a doslova proti srsti, ale je to natočené, tak ochutnáme. Kozlík je výtečný, zachutnal. Sedíme venku u stolu, kolem nás horečně probíhá svatební příprava a my opakovaně neváháme přiložit pomocnou ruku k dílu a hrstmi rozhazujeme cenné rady. Domácí nám z vděčnosti nabízejí sprchu. Začíná nás nahlodávat podezření, že už to nemůže být náhoda. Podezření je čím dál sžíravější a jednoho po druhém nás do té sprchy dožene. Mezitím přistála na stole další runda. Proč ne, konec konců jsme na svatbě, ne? Milan si v naivní představě, že jsme skoro na odchodu, neprozřetelně opřel kolo o strom na kraji vysoké hráze rybníčka. Špatný výběr místa pro opření kola a slabý vánek udělali své a Milan si tedy mohl v praxi ověřit přírodní zákon „Padající kolo z hráze rybníku vytřeštěnýma očima nezastavíš“. Zbylé účastníky tato scénka natolik pobavila, že byl Petr H. zbaven svého úřadu. Od této chvíle je vůl Milan. To je poprvé v dlouhé Historii Tůr de Bír, kdy se v průběhu jednoho dne nedobrovolně měnil vůl. Nebezpečný to precedens. S těma rundama jsme se nějak zacyklili, nakonec jsme skončili u šesti. Jelikož se čas snídaně nenápadně změnil v čas oběda, dáme polévku, odmítáme nabídky na pinglování na svatbě, loučíme se s domácími a vyrážíme. Nepočítáme-li Milanovo kolo, které už se dnes pár metrů proletělo, tak máme rekordní skóre: 6 piv a ujeto nula metrů. Dneska stovku asi zas nenajedeme.

Přes nedalekou obec Mrákov přijíždíme do Kouta na Šumavě, kde nás zaujal starý ošuntělý areál s vysokým komínem. Ano byl to pivovar „Kout na Šumavě“. Sice pro turisty z venku nevypadá nijak vábně, nás to ale neodradí, jedeme dovnitř na obhlídku. Jak jsme doufali, za jedněmi vraty se skrýval koutek s prodejem místních produktů. Nemůžeme jinak, než koupit pár petek, od každého druhu piva jednu. Kousek travnatého plácku vedle pivovarnického rybníčku nám byl tím pravým útočištěm, kde jsme tu lahodu ochutnávali, až do dna a zároveň někteří z nás klimbnou, aby nabrali síly po dnešním náročném výkonu. Při odjezdu se před pivovarem potkáváme s podobnou cyklopartnou, která evidentě ctí stejné ideály jako my. Jedou pro petky a asi ulehnou na náš trávník. My se ale družit nechceme, máme hlad, jedeme. Směřujeme si to přes Kdyni do Nýrska. Tato cesta nebyla ničím zajímavá, nestalo se nic, co by stálo za zmínku, stejně se kousek za pivovarem setmělo, a když se zase rozednělo, seděli jsme na pivu v Nýrsku na zahrádce místní putyky. Celé to tam vypadalo dost strašidelně. Náš pocit umocňovali i místní štamgasti neurčitého věku a pohlaví. Tady bychom se báli spát pod širákem. Ač máme hlad, jedeme rychle dál směr Janovice na Úhlavou. A tentokrát rychle znamená opravdu rychle. Jedeme po hlavní opravdu sportovním tempem. Takže jsme v Janovicích v mžiku. Už je dávno večer, je čas hledat místo na spaní a hospodu. Tradičně se každý rozjel hledat jiným směrem a potkáváme se na zahrádce hospody U Kulaté Báby. Bohužel nevaří, tak si dáme alespoň něco malého k pivu. Utopence tedy doporučit nemůžu, byly fakt hnusný. Potom, co jsme se ujistili, že okolo sedící mládeži nebude vadit hra na kytaru, si chceme zazpívat. Milan sundal kytaru z kola, vybalil z hadrového pouzdra a až teď zjistil, jak tragický byl dnes ráno pád kola z hráze rybníka. Kytara, náš tradiční účastník Tůr de Bír měla prasklý krk, má to za sebou. Dnes žádná muzika nebude. K našemu překvapení ale místní asi zpívají rádi, protože když zjistili, jak se to má s naší kytarou, tak nabídli, že jednu donesou. Muziku ale musíme obstarat my. Rádi souhlasíme a za chvilku už hrajeme náš oblíbený repertoár. Po pár kusech nás přijdou lákat lidi z hospody dovnitř, že když tam půjde hrát a zpívat, že seženou další dvě kytary i s obsluhou. Venku už je stejně tma, tak jdeme dělat kravál dovnitř. Jak jsme zjistili, jeden z místních zde slavil narozeniny. Osazenstvo bylo dobře naladěné, další kytary dorazily. Zase jeden povedenej večer. Mohli jsme hrát až do rána, kdyby nám tam Tomáš neusnul. Bylo nám líto nechat ho spát na stole, tak jsme se v pokročilou hodinu rozloučili a uložili se na vyhlídnutém travnatém místě kousek od koupaliště.