TÚR DE BÍR 2015 - Čtrnáctý ročník - Čtvrtek 30.7.2015
» další dny

Vůl dne: Petřák

Trasa: 47 km, Kašperské Hory – Sušice – Rabí – Horažďovice - Katovice

Heslo dne: Katovice vodáků opilců a kytaristů ráj

Ranní probuzení v Kašperských Horách bylo v klidu, v noci bylo docela teplo (pozn. Tomáše Já ti dám teplo, byla pěkná kosa ;-) ) a lokalita ke spánku byla zvolena výborně – coby kolem dotlačil od hospody v centru. Sluníčko svítí, celta a Petřákův Šmajchl přístřešek zabaleny a my vyrážíme zpátky do centra na snídani. Vyhrává varianta „Coop snídani – každý na co má chuť“.

Po snídani se rychle dohodneme, že vyrazíme zpátky do Sušice a že pojedeme následně směr Strakonice. Po cestě se zastavujeme v několika posilovnách – zde začíná pátrání po pivu ….., které se nám nedaří ochutnat, ale po kterém touží každý. V Rabí pak dáváme oběd a jdeme se podívat k hradu. Projíždíme několik míst a kempů, ale nikde se ještě nechceme ubytovat. Přijíždíme do Katovic – na náměstí je restaurační zařízení, které trochu vzbuzuje pochybnosti – dva hosti a hlavně u docela frekventované a hlučné silnice. Majitel si našeho váhání všímá a začíná nabízet – kachna za 89,- a dršťková za dvacet.

Po poradě se jedeme podívat do kempu, který má reklamu hned u restaurace (majitel s povzdechem „ty už se nevrátí“ zalézá zpátky do lokálu). Má pravdu. Kemp narvaný lidmi a dokonce i mladými. Usazujeme se a objednáváme si vykostěná kolena a piva. Milan začíná zjišťovat, zda bude moct hrát po jídle na kytaru – majitel kempu to vítá. Následně se objevuje notně posilněná postava s kytarou, o které ještě netušíme, že se nás bude držet až do konce večera. Když uvidí Milanovu kytaru – vyřkne – „Paráda, uděláme tady pěknej hluk“. A sám zatím nesměle spustí. S Milanem už začínají šít všichni čerti. Náhle se objevuje postava v kožené kabátu s koženým kufrem na kytaru a mi poznáváme borce, který nás u Katovic míjel při svém běhu (asi 80 km) do půli těla svlečen, aby ukázal, že byl už letos několikrát v posilovně. Milan spouští první skladbu a my ho doprovázíme zpěvem. Přichází další kytarista. Petřák ho pojmenuje pro velkou podobu s postavou z Pelíšků – Mistr Boris Hybner. To už zpívá celý kemp. Majitel nám nosí piva a je nadšen z Milanovy produkce. Objevuje se další muzikant – notně opilý basista, který svůj hudební výkon provází neskutečnými tanečními kreacemi. Je tma a začíná se citelně ochlazovat. Stále zpíváme a nechystáme se ulehnout. Postupně se osazenstvo rozpadá a my zůstáváme s opilým kytaristou (neustále nám bere piva), s opilým basistou (ten nám ty piva zase vrací) a Svižníkem (přezdívka koženého kytaristy). Na place se objevuje asi deset velmi mladých děvčat a berou Milanovi kytaru. Spouštějí svůj slavný narozeninový song. Odchází Svižník a opilý kytarista s basistou ho následují také. Děvčata popíjejí vlastní zásoby a začínají hrát i na své kytary. Zima se už nedá vydržet (i když některým bylo vedro od zapálených lýtek). Přehlasujeme Toma a vyrážíme ulehnout na předem určené místo. Kluci vytahují celtu a Petřák staví svůj Šmajchl přístřešek. Usínáme.