TÚR DE BÍR 2015 - Čtrnáctý ročník - Pátek 31.7.2015
» další dny

Trasa: 83 km, Katovice – Strakonice – Písek - Myštice

Heslo dne: Nudíte se, jeďte do Lučkovic ;-)

Probouzíme se na poklidném místě na kraji Katovic. Milan ho vybral vskutku báječně. Vracíme se na včerejší místo činu, tedy do místního kempu na snídani. V restauraci potkáváme známou obsluhu a také snídající vodáky. Jeden se chytá za hlavu a v žertu hlásí, „ježišmarjá oni jsou tu zase“ ;-). Když Petr H. před odjezdem přináší jedno pivko každému, ani nás to nepřekvapí.

Konečně vyrážíme směr Písek. Tady si zajedeme na oběd. Nejdříve hledáme nějakou novou hospůdku, ale pak se necháme přemluvit místními na naší starou známou restauraci U Reinerů. Plznička je výborná a jídlo mají také dobré. Po řádném odpočinku a pár poobědových kouscích jedeme na místní náplavku. Chvíli obdivujeme místní sochy z písku, ale žízeň je neúprosná. Proto pokračujeme směrem na Zvíkovské Podhradí do místního pivovaru ;-). Světlé ležáky Zlatá labuť 11-13° nejsou vůbec špatné. Jen těch vos je letos nějak moc. Tomáš měl po návratu ze záchodu v půllitru dokonce tři. Jak se později ukázalo dvě z nich se tam nedostaly až zase tak úplně náhodou …

Petr nás začíná motivovat, že by rád navštívil jednu tetu Petru, kterou nikdo kromě Tomáše nejspíš nezná. Vše je tedy zahalenou rouškou tajemství. Po dohodě s Tomášem, že jí přece nemá cenu volat, se vydáváme přes Mirotice směr Lučkovice. Není přece nic lepšího než ji překvapit ne ;-).

Tomáš má romantickou chvilku, fotí si západ slunce na každém kopci a zdržuje ostatní. Po pár kopcích nás čeká sjezd do tábora v Lučkovicích. Již zdálky slyšíme hudbu a hlahol, až z toho máme trošku obavy. Tady budeme dneska spát? Přijíždíme blíž, místní děti mají zrovna táborovou rozlučku. Hledáme, hledáme, ale teta nikde. Po čtvrthodině to vzdáváme a odjíždíme. Už je pořádná tma a my nemáme ani hospodu ani místo na spaní. Vyjíždíme téměř beze slova a pro změnu opět do kopce.

Zachraňují nás Myštice, vesnička na hrázi rybníku Labuť. Malebná hospůdka, kde se právě koná country zábava je otevřená, vaří tam a pivko samozřejmě také mají. Jako tradičně, ale nejdříve jedeme najít místo na spaní. Nejsme moc úspěšní, něco máme, ale není to žádná sláva. Vyhrává Petrův tip. Jeden místní totiž Petrovi H. nabídl přespání u něho na pozemku za vsí. Bereme to a teď hurá na zasloužené pivko a večeři. Nemá to chybu. Jen do tance s místními 59+ se nepouštíme, i když jejich kreace nenechávají nikoho z nás chladným. Milan s Tomášem se ještě na závěr snaží navzájem přistihnout jak spí u stolu a vyfotit se.

Máme toho dnes přece jen dost. Proto se lehce před druhou ranní přesouváme na místo kde máme spát. Vypadá to tam docela tajemně (Alfred Hitchcock by měl radost). Ale co, nás jen tak něco nerozhází. Když pak ještě Petr M. začne hlásit do noci, že tam cítí oheň, v něm spálené kosti a na plotě, že jsou lidské lebky, usíná se nám mnohem lépe ;-).