TÚR DE BÍR 2015 - Čtrnáctý ročník - Středa 29.7.2015
» další dny

Vůl dne: Milan

Trasa: 60 km, Příbram - Klatovy - Běšiny – Velhartice – Sušice – Kašperské Hory

Heslo dne: Všechno lítá co peří má – Petřák a Petr M.

Již tradičně se v brzkých ranních hodinách všichni shledáváme na vlakovém nádraží v Příbrami. Tento ročník naše řady rozšířil další nováček, Petřák. Nalhali jsme mu, že je to super akce a on nám to sežral. A to je dobře, alespoň je o potenciálního vola více. Cestování vlakem už máme nacvičené, takže cestu do Klatov s přestupem v Berouně zvládáme bez problémů. Díky naší zásobě welcome drinků a piva různých značek ubíhá cesta rychle a čím déle jedeme, tím je cesta hezčí a veselejší. Možná jsme sice zklamali plané naděje chlapíka rozvážejícího ve vlaku občerstvení, že u nás udá pár piv v ceně poledního menu v lepší restauraci, ale zas až tak veselí jsme nebyli a cesta vlastně vůbec netrvala tak dlouho. V Klatovech se pro jistotu stavíme hned v hospodě, abychom nepřepálili začátek, a po doplnění tekutin vyrážíme po cyklostezce směr jih, do hor.

Nedlouho po rozjezdu v pelotonu se ukazuje, kdo to tady asi zná a nemá tedy potřebu se zdržovat kocháním se krásou místní přírody a naopak kdo si místní krajinu rád vychutnává i jinými smysly, než je bolest stehenních svalů. Na chvostu pelotonu se tedy usazují požitkáři Petr M. s Milanem. Tahle umístění v pelotu si už nenechají během letošní TdB nikým vzít. Cyklostezka nás právě v čase oběda přivedla k Eurokempu v Běšinách. Obědváme, ale za delší zdržení to tu nestojí. Přes Nemiklov přijíždíme do Velhartic, kde nás žízeň vžene do Hospůdky Na Kovárně. To byla dobrá volba. Točí tady výborného Bernarda a pan Matušek, majitel podniku maje vkus a čich na dobré lidi, si nás okamžitě oblíbil.

Přisedl si a poutavě vyprávěl zážitky z mládí a vysvětloval výhody výuky cizích jazyků přes postel. Nerozhodí ho ani chytré poznámky Petřáka unaveného po přepáleném startu. Škoda, že je moc brzy na to, tady zakotvit do večera a přespat tady. Tady by to šlo. Nic naplat, neradi, ale přece se loučíme a jedeme směrem na Sušici, cestou necestou. Nevyhýbáme se ani turistickým trasám lesem či po louce. Na galusky to tady sice není, ale nikdo z nás je stejně nemá a tlačí se tu docela dobře. Úsek mezi Velharticemi a Sušicí se snad zdál Petřákovi a Petrovi M trochu nudný, tak si ho oba nezávisle na sobě vylepšili letem. Zkrátka oba se vymleli. Díky jejich železné fyzičce a jasné mysli se jím naštěstí nic nestalo, tak to nebudeme rozmazávat. V Sušici jsme se napíchli na moc příjemnou stezku podél Otavy. Jedeme sice proti proudu, ale jede to skoro samo… až do odbočky na Kašperské Hory. Tady začínají ty pravé kopečky. Jsou tak krásné, že je škoda je rychle vyjet a vůbec si je nevychutnat. Takže chvost pelotonu má před sebou třičtvrtěhodinovou procházku s krásnými výhledy nejen na hrad Kašperk, zatímco předek pelotonu šlape rychle, snad ze strachu, aby v Kašperkách našli dobré místo na spaní. V Kašperských Horách se naše skupinka dává zase dohromady. Z výrazu v našich tvářích jde jasně číst, že touto horskou etapou pro dnešek končíme, máme hlad a žízeň, místo na spaní je vybrané, takže hurá do hospody. Toto klidné maloměsto ale není nakloněno nočnímu hulákání s kytarou, dnes je to tedy bez kytary. Alespoň jdeme spát v rozumný čas na louku na kraji města. Všichni uleháme jeden vedle druhého na plachtu ve spacáku pod širákem, jen Petřák si veze vlastní přístřešek a trochu se tak separuje. No jo, nováček .