TÚR DE BÍR 2016 - patnáctý ročník - Čtvrtek 4.8.2016
» další dny

Vůl dne: Petřák

Trasa: 55 km, Zlenice – Čerčany – Benešov – Český Šternberk - Soběšín

Heslo dne: I Martin má slabé chvilky ;-)

          Ráno se probouzíme na kraji Zlenic. Po mírné hygienické úpravě, hlavně vlasy, se balíme a vracíme do kempu Kormorán. Tam jsme strávili příjemný večer s kytarou a partou Moraváků, kteří notně posilněni kořalkou s námi udržovali hudební notu. Při snídani sledujeme nedaleký přívoz a řešíme, zda ho využijeme. Dohodneme se, že ne. Moc dlouho to ale nevydrží. Po klasickém posnídaňovém malém pivku se Martin rozhodne zkoumat svoji duši (cyklo) a světe div se – vyřešil bouli na plášti, ale urval ventilek. Tím nastávají komplikace pro další jízdu. Martin náhradní nemá, oprava je nemožná a cykloprodejna ve Zlenicích není. Rozhodneme se, že se rozdělíme. Flákači Petr M., Milan a nepojízdný Martin zůstávají v kempu, kde si budou užívat radovánek krásného počasí u vody jako plavčo, pivčo a opalčo a pak se pomocí přívozu dostanou na druhou stranu a budou pokračovat v siestě dokud neuspěje druhá skupina volů

Petřák, Petr H. a Tomáš. Volové vyráží směr Čerčany. Po cestě potkáváme maminku s dítětem, jak tlačí kolo a my se s ní dáváme do řeči – manžel jel napřed do Čerčan sehnat duši. Opouštíme je a dorážíme do Čerčan – bohužel nikde nic. Zkoušíme Poříčí. Jupí cykloservis!! Jé cedule dnes dovolená!! Voláme na číslo na ceduli a jsme opravdu ujištěni, že dovolená skutečně je a nejbližší cyklopotřeby jsou až v Benešově. Rychlá porada – rychlý přesun na vlak do Čerčan – cesta do Benešova a zpátky. Na nádraží potkáváme maminku s prckem a na náš dotaz „Kam jedete?“ odpoví pán, který u nich stál (manžel) „Do prdele!!“. Cesta do Benešova trvala pár minut a v Benešově jsme dokonce uspěli velmi rychle. Rychlé pivko a jídlo na nádraží u mohamedána a vyrážíme zpět vlakem. V Čerčanech vystupujeme a jedeme za druhou skupinou si také trošku užít radovánek. Stavujeme se na jedno rychlý Pod Hradištěm a dorážíme na druhý břeh, kde nalézáme vykoupané, nakrmené a spokojené cyklisty, kteří ten den ještě nešlápli do pedálů. Nikdo ještě netuší, že Petr M. je infikován specialitou z občerstvení Baštírna a že nám v dalším dni předvede scény jak z Vetřelce jedničky.

Konečně všichni vyrážíme. Rychle jsme v Choceradech, kde Petřák strávil rok na vojně. Na jeho doporučení se stavujeme Na Marjánce. Dál pokračujeme přes Sázavu, Bělokozly do Českého Šternberka, kde se na chvíli usadíme a dáme pivko. Po cestě řešíme, kde budeme spát. Padají návrhy na kemp nedaleko Soběšína. Máme telefonní číslo tak tam vůl dne zbytečně volá – Máte volno – ano – máte jídlo – ano – máte pití – ano – tak mi tam možná přijedeme – ano. Dorážíme do Soběšína a protože tam byl u cesty hostinec U Pudilů, který působil sympatickým dojmem, rozhodneme se, že asi kemp neé a 6x pivo a něco k jídlu (i Petr M.). Posilněni tekutě i pevně předvádíme hudební produkci, která zaujme místní. Před půlnocí už musí Milan zahrát i několik skladeb na přání. Poslední objednávka piv. Přesouváme se k místnímu fotbalovému hřišti. Petřák předvádí i s kolem jeden elegantní skluz kopřivami a jde se do hajan.