TÚR DE BÍR 2017 - šestnáctý ročník - Čtvrtek 27.7.2017
» další dny

Vůl dne: Pavel

Trasa: 56 km, Debř – Klášter Hradiště nad Jizerou – Dolní  Bukovina – Hradčany - Žizníkov

Heslo dne: Žízeň

Druhý den se probouzíme na zemi ve srubu patřícímu k restauraci „U Mendlíků“ v Hrdložezích. Po sbalení spacáků a karimatek a provedení osobní hygieny, vyrážíme pro snídani do  nedalekého koloniálu. Tu spořádáme na schodech místní základní školy. Po vydatné snídani, kdy nám do toho trošku poprchávalo jsme se vydali směrem přes Josefův důl do Bakova nad Jizerou. Po předchozím dni, kdy jsme ujeli 86km to pro mnohé z nás nebylo úplně jednoduché. Zadek opravdu bolel.

Kolem půl jedenácté dorážíme do Bakova a přijíždíme k místní restauraci. Je všední den, ale restaurace se zahrádkou téměř praská ve švech, zajímavý kraj. Po malém občerstvení se vydáváme přes Malou Bělou do městečka s názvem Hradiště nad Jizerou. Zde na nás čeká krásná restaurace vytesaná ve skále s příznačným názvem Skála. Zasedáme ke stolu a objednáváme si pivko Klášter. Kola necháváme venku neuzamčená. Někteří jsou v takovém stavu, že by pro ně ztráta kola byla spíše vysvobozením, než důvodem k zármutku J. Ještě před odchodem si děláme pár fotek ve spolupráci s ochotným číšníkem.

Vydáváme se opět na cestu zdolávat malé, ale i velké kopce před námi. Vzhledem k tomu, že už se blíží čas oběda, zastavujeme v kempu u vesnice Dolní Bukovina. Je to ostatně jediné místo, kde se vůbec můžeme najíst. Celkový vzhled restaurace jménem „ RAVETA“ nás teleportoval zpátky do minulosti tak o 30 let. Jídlo je však dobré a výběr ze dvou druhů prakticky dostačuje.

Dále pokračujeme přes Mukařov směrem na Ralsko. Cesta vede bývalým vojenským prostorem, který svým rázem krajiny připomíná Brdy. Po několika kilometrech Petřák píchá a tak si ostatní mohou alespoň chvilku odpočinout. V Ralsku nás překvapilo, že restauraci a vedlejší obchod provozuje mladý, ale velmi hbitý vietnamčík. Jakmile jsme zasedli ke stolu, všimnul si Martin, že má na noze klíště. Bleskurychlý zásah jednoho účastníka naší expedice zbavil Martina nepříjemného parazita. Pivo tady nestojí za nic, ani místní kolektiv nevypadá bůhví jak vábně. Na druhou rundu to nevypadá a takraději vyrážíme dál.

Přijíždíme do Hradčan. Míjíme bývalou prodejnu Jednoty předělanou na restauraci. Točí tady Březňák. Ani se nám nechce zastavovat, když v tom spatřujeme u jednoho stolu dva celkem zajímavé objekty. Hlasovat netřeba, zastavujeme a dáváme pivo. Po necelé půl hodince opět osedláváme naše stroje a vyrážíme ten den na již poslední zastávku, vesničku Žízníkov.

Při příjezdu do Žízníkova jsme objevujeme krásnou restauraci s kempem a sprchou. Restaurace se jmenuje „U KERAMA“. Paní provozní je velmi vstřícná a Pavel s ní domlouvá, že můžeme spát pod střechou zcela zadarmo a ještě, že nám ráno udělá snídani. Sedáme ke stolu a objednáváme večeři a pivka. Když se začíná stmívat, stěhujeme se pod přístřešek. Milan bere kytaru, hraje a my zpíváme. Přibývající alkoholové opojení boří veškeré zábrany i my začínáme chvílemi experimentovat i s pětihlasem. Nikdo z nás neví proč, ale postupně všichni hosté raději terasu opouštějí. Nám to ale moc nevadí. Dopíjíme pivka natočená do petek a po vybalení karimatek a spacáků jdeme něco po půlnoci spát. Ten večer jsme vypili přesně 50 piv. A opět začíná pršet a prší celou noc.