TÚR DE BÍR 2017 - šestnáctý ročník - Sobota 29.7.2017
» další dny
Vůl dne: Petřák
Trasa: 35 km, Děčín – Ústí nad Labem – Praha - Příbram
Heslo dne: Indiáni nezaútočili + vůl co po deseti minutách neměl být volem
Ráno se probouzíme ve skvělém kempu v Děčíně pod estakádou s hlavním průjezdem Děčínem nad hlavou. Je to opravdový ráj pro romantiky. Kdo má rád automobilový ruch od brzkého rána si určitě přijde na své. První co každý udělal hned po probuzení, je důkladná prohlídka veškerého majetku, zda něco nechybí a zda vůbec se dotyčný nachází ve správném kempu a není pohozen nahý na pokraji nějakého indiánského tábora. Večer jsme byli totiž upozorněni ostrahou kempu, že místní indiáni jsou na válečné stezce a co půjde odnést, bude určitě odneseno. Sláva, nic nechybí a ani nikdo nechybí. Po ranní hygieně jsou všichni lehce nervózní. Blíží se volba vola a nikdo nemá žádný škraloup aby byl nominován. V kempu nechceme snídat, tak hned vyrážíme hledat vhodné místo na snídani. Stále panuje nervozita z volby vola a každý se soustředí na každý pohyb a na každé slovo co vypustí z úst. Někteří přestali mluvit a dokonce i omezili pohyb na nutné minimum důležité pro přežití.
Přijíždíme do Boletic nad Labem, kde si nakupujeme v několika obchodech snídani a shluknuti v místním parčíku posnídáme. A je to tu! Volba vola!. Nikdo nemá žádný návrh, tak se rozhodne o volbě losem. Vyhrává Mikešákova aplikace náhodných čísel na mobilu. Čísla jsou rozdělena a je dohodnuto, že platí až třetí zvolené číslo. Já mám trojku – ta nepadne! Aplikace se rozbíhá. První číslo - 2 (Mikešák), druhé číslo - 3 (Petřák – ha! dvakrát za sebou to nepadne volové), třetí číslo – 3 – zkurvená aplikace. Vůl dne je Petřák.
Vyrážíme z parku a nálada je úplně jiná. Najednou mají všichni chuť si povídat a dělat kraviny. Z Boletic vyrážíme směr Ústí a najíždíme na luxusní cyklostezku. Po deseti minutách příjemné jízdy se ozve menší rána a jéje, Petr H. má duši na měkko. A jéje, zalepeno, ale plášť má díru velikosti mexického dolaru. Naštěstí vozíme s sebou profi cyklo nářadí a plášť je několikrát obmotán průhlednou páskou. Padá i několik návrhů na změnu vola dne, ale neuspěji. Petr má opraveno, ale situace se mění. Panuje obava zda plášť vůbec vydrží a Petr se zdárně dostane do cíle. Dohodneme se, že se pokusíme co nejrychleji dostat do Ústí nad Labem. Tůr de Bír se mění pouze na Tůr (my ten den neměli ani jedno pivo). Pokračujeme po cyklostezce, hlídáme Petrův plášť, ale začínáme i pátrat po prvním pivku. Plášť drží, pouze ještě jednou Petr obmotává páskou. Jedeme dál po cyklostezce, ale žádná restaurace, stánek ani hospůdka není otevřená. Dostáváme se i do Velkého Března a věříme v místní Pivovar Březňák. Ouha, zavřeno i v pivovaru. Začínají se u nás projevovat abstinenční příznaky z nedostatku piva. Jsme kousek od Ústí nad Labem a jsme rozhodnuti dojet na nádraží, pořešit vlak a pak se někde osvěžit.
Dostáváme se bez problémů do Ústí a nacházíme nádraží. Vůl zařizuje lístky pro kola i pasažéry a my se rozdělujeme na dvě skupiny.Turisty – jdou se podívat trochu po Ústí na památky a pivaře – jdou ihned do krušovické restaurace u nádraží. Zde s námi sedí neskutečná postava. Je u svého stolku sám a pokouší se navázat komunikaci se všemi ostatními hosty. Moc se mu to nedaří, protože používá svojí řeč, které nikdo nerozumí, ale která ho pokaždé strašně rozesměje. Podle tónu hlasu chvilku nadává, chvilku je smutný, ale vždy hovor ukončí svým hehehehehehe. Nikdo se s ním nebaví. Přichází i druhá půlka výpravy – turisti a dávají si také pivo a ihned zaregistrují místního opilce. Petřák poznamenává, že to je ideální předloha feldkuráta Katze ze Švejka, když byl přivezen opilý drožkou domů a snaží se komunikovat se svým sluhou. Dopíjíme a vyrážíme na vlak.Petřák s Tomášem jdou zakoupit jízdenky, Petr H. a Pavel nakupují ještě nějaké pivko do vlaku. Přicházíme na nástupiště, sundaváme tašky z kol a připravujeme se na příjezd vlaku.
Vlak přijíždí a my se vydáváme vlakem pohodlně směr Praha i s igelitkou plnou chlazených piv, které slavnostně otevíráme a popíjíme po celou cestu do Prahy. Část výpravy, co sedí proti směru jízdy, má i krásný výhled na mladou maminku a co chvilku vypadávají z tématu hovoru pro nemožnost se soustředit i na druhou věc. Maminka nás na kraji Prahy opouští a my si opět všichni rozumíme.
Jsme na Masarykově Nádraží v Praze a máme asi hodinu času na odjezd do Příbrami. Dohodneme se na pivku v Potrefené Huse. Přijíždíme k Huse, přivazujeme kola naproti restauraci a jdeme si sednout na pivko a na výbornou gulášovou polévku. Platíme a vyrážíme na Hlavní Nádraží zkusit první možnost odjezdu do Příbrami, která akorát stojí připravená k odjezdu. Máme smůlu. Tolik kol nevezmou a musíme počkat na další spoj, který jede skoro až za dvě hodiny. Vracet do Husy se nám nechce, tak vyzkoušíme Krušovickou Šalandu přímo na Hlavním Nádraží. Popíjíme a pravidelně se střídáme na WC, které je zpoplatněno. Některé držgrešle močí v parku na staveništi. Konečně se přiblížil čas odjezdu. Jsme na nástupišti. Ujímá se nás pohodový průvodčí, který nám otevírá i služební prostor vlaku a umožňuje nám zde převoz našich kol. Cesta probíhá v klidu a také to tak vypadá ve vlaku. Většina je různě zkroucena na sedadlech a v poklidu klimbá. Přijíždíme do Příbrami. Zde čeká Petra Hosírka servisní vůz s několika náhradními plášti a Martinou a rovnou na parkovišti si plášť mění. Martinu ne.
Vyrážíme ukončit Tůr de Bír 2017 na Brdonoše do Podlesí, kde se nám opravdu podaří dohnat dopolední pivní skluz a čestně se rozloučit s letošní Tůr de Bír.
The konec