TÚR DE BÍR 2017 - šestnáctý ročník - Středa 26.7.2017
» další dny
Vůl dne: Tomáš
Trasa: 86 km, Příbram – Praha – Čelákovice – Hrdlořezy
Heslo dne: Nemusí kapat, stačí když pořádně leje.
První den 16. ročníku Tůr de Bír začíná podezřele hladce. Již brzy ráno v 6:45 máme sraz na nádraží. A světe div se všichni jsou tady včas, včetně Milana, který s tím měl vloni trošku problém. Taky to má nejdál, přes ulici asi 100 metrů (a to včetně schodů J). Letos jedeme v opravdu silném složení v počtu 8 členů. Máme jednoho nováčka Pavla, jednoho skoro zapomenutého Tůrdebíráka Tondu a jednoho rekonvalescenta Martina. Tak uvidíme, co kluci předvedou.
Pravdou je, že Pavel se připravoval opravdu svědomitě. Není tajemstvím, že dva týdny před odjezdem důkladně od Petra a Tomáše vyzvídal, co že si to všechno má vzít kromě kola s sebou. Vše si pečlivě zapisoval přímo v restauraci na dopisní obálku propiskou, zapůjčenou od servírky. Tonda letos výjimečně nenapomáhal rozdělovat, slučovat ani posílat do insolvence žádné příbramské společnosti a tak vyrazil opět po dlouhé době s námi. Černého Petra si s nemocemi letos vytáhl Martin. Chytil Lymskou boreliózu a tak baštil celou dobu antibiotika.
Cesta do Prahy probíhá téměř idylicky. Všech 8 kol se nám daří úspěšně vměstnat do jednoho vlaku. Stejně tak jako i veškeré plechovky a petky od piva do poměrně malých košů pod okny. V Praze vystupujeme na Hlavním nádraží a po cyklostezkách se ubíráme přes Zeleneč do Čelákovic. Cestou se neděje nic důležitého. Snad až jen dvě drobnosti, které ani nestojí za zmínku. .... Ale přesto vám je radějipopíšu J. První je to, že jsme si zakufrovali. A nejkratší cesta zpět na naši trasu vedla do mírného kopce, který se ale prostě nedal vyjet. Ten kopec byla Tomášova zkratka. To je vůl, co? Druhá drobnost je ta, že Tomášovi v rozpětí 5ti kilometrů 2x spadly brašny. „No můžu já za to, že mám v nohách takovou sílu J. No a pak už s to se mnou vleklo J.“ První točené na nás čeká v Horních Počernicích. Máme štěstí v 10:30 otevírají a my shodou okolností projíždíme až v 10:40. To bylo těsně J. Pravda servírka není z nejpříjemnějších, ale když je žízeň. Zbaštíme polévku a jedeme do Čelákovic, kde si dáváme oběd a hádejte co ještě ...?Za Čelákovicemi přejíždíme přes Labe a vyrážíme směrem Skorkov a Tuřice. Na hřišti v Kochánkách dáváme dvě rychlý a pokračujeme na Benátky nad Jizerou.
To ještě nevíme, co nás čeká. ÚSEK VŠECH ÚSEKŮ, BAHNO VŠECH BAHEN: 5km dlouhá trasa podél Jizery mezi Horkami nad Jizerou a Jizerním Vtelnem. Takhle zasraný jsme ještě za předchozích 15 ročníků nebyli. Ale všichni to bereme v klidu, nikdo nedržkuje, nikdo neprská. Však ono se to v samočistícím spacáku vypere. Prostě TDB J.
Blíží se večer a my začínáme hledat místo k večeři a spaní. Přijíždíme do Mladé Boleslavi. Milan má zaručený typ na restauraci. A skutečně, když tam po více než půl hodině přijedeme, tak budova tam skutečně stojí, ale o restauraci tam není ani zmínky. Začíná být trošku trudomyslnost. Tomáš na sebe bere úděl vola a vede souputníky hlava nehlava přes Boleslav směrem na sever. Petr H. mezitím volá ségře a shání od ní nějaké tipy na restauraci a nocleh. Přijíždíme do Hrdlořez. Tomáš googlí restauraci U Mendlíků, jde ji omrknout. Nevypadá vůbec špatně. Před restaurací potkáváme Lenku (Petra H. sestru) a Petr s ní odjíždí na zříceninu hradu Zvířetice, jestli by se tam nedalo přespat. Martin, Petr M., Petřák a Tomáš vyrážejí sehnat vhodný plácek v okolí. Ostatní vyčerpaně zapadají na zahrádku u hospody. Tip Petrovy ségry není vhodný, my jsme naštěstí našli místo hned vedle vody. Ale má dost pršet. No co, přinejhorším se schováme pod most, tam jsme ještě nespali.
Vracíme se za ostatními na zahrádku restaurace. Už drobně mrholí. Večeříme venku pod slunečníky. Teda vlastně spíše deštníky. Začíná být chladno a debatujeme, kdo se zeptá číšníka, jestli nás nechá přespat v hospodě. Po chvíli přichází Pavel, že už to domluvil. No jo duše obchodníka se nezapře J. A Tomáš si mne ruce a raduje se, že to má dneska bez práce.Přesouváme se do dřevěné části restaurace. Vlastně je to uzavřený srub, který s restaurací sousedí. Ale hlavní je, že je tam teplo a neprší na nás. Milan vytahuje kytaru a my ostatní se přidáváme se zpěvem. Pomalu odpadáme, Petr M. a Tomáš stále nemají dost, tak si ještě po zavíračce objednávají lahvový Budvar. Dopíjí a také to balí.
Pro dnešek je to konečná. Hlavně že jsme v suchu. Pozn. Pršelo celou noc.
Zdarec :-)