TÚR DE BÍR 2018 - sedmnáctý ročník - Pátek 27. 7. 2018
» další dny

Vůl dne: Milan

Trasa: 55 km, Týniště nad Orlicí – Holice – Dačice – Slepotice – Slatiňany

Heslo dne: Milanovo zatmění měsíce

Procitáme na louce u Týniště nad Orlicí. Máme ustláno vedle zde odstavené historické obracečky sena. Napadá mne, že se asi kdysi zapřahala za voly, takže vlastně ležíme na správném místě. Na snídani se přesouváme zpět do Týniště. Po tradiční snídani na lavičce poblíž potravin řešíme volbu vola. Všichni se tváří že tu nejsou a žádné zásluhy z předchozích dní taky nic moc, takže Petr M. zapíná na svém telefonu generátor náhodných čísel a volba se mění v losovačku. Zcela náhodně 3x za sebou padne číslo 3, které bylo přiděleno Milanovi. Argumenty, že je to divné, že od té doby, co používáme Petrův generátor čísel, nebyl Petr ani jednou volem, že přece nemůže 3x za sebou padnout stejné číslo a že to možná není generátor čísel, ale kalkulačka, nepomáhají. Dnešním volem je Milan.

Vyrážíme směrem na Holice. Kousek za Týništěm začínají kopečky. Nejsou to sice, kdo ví jaké krpály, ale až do dneška se jelo po rovině, takže se ozývají první remcavé hlasy, že ten vůl je vůl, kudy je to vede. Ovšem to bylo jen takové nemístné škádlení, protože Milanova kondice nebyla ve stavu, že by mohl někoho někam vést. V Holicích už je pěkně teplo, takže potřebujeme stín a pití. Obojí najdeme na zahrádce v mexické restauraci Corona. Pivo i Limo mají dobré. Někteří z nás si myslí, že už je čas alespoň na polívku, tak tu zdejší, mexickou prubnou. Neoslní. Zatímco diplomaté ji označí za zvláštní, Petřák natvrdo řekne, že je hnusná. Tak jsme si odpočinuli a razíme dál. Dolní Roveň, Prachovice,. Dašice

Je parno, máme žízeň, hlad a k tomu zjišťujeme, že je pivovar obsazen uzavřenou společností – svatba. Naštěstí je hned za rohem restaurace Roubenka u Mlýna. Hezké stavení, příjemné posezení na zastřešené terase, příjemný personál, dobrá jídla. Tak to má být. Po obědě bychom si dali siestu. Hostinský nám poradí, že v nedalekých Sleponicích je dobré koupání. Je to pro nás sice zajížďka, ale není kam chvátat a koupání je lákavé. Jedeme tam.

Sleponické koupaliště nás překvapí už při vstupu. Vstup se neplatí. Bavíme se tím, jak je celý areál, včetně občerstvení, retro.  Voda je ovšem osvěžující a pivo také, takže dáme repete. Po osvěžení se vracíme zpět do Moravan a pokračujeme do Vejvanovic přes Dvakačovice. Ve Vejvanovicích je čas na doplnění tekutin, Hospůdka Na Kopečku nás k tomu zve. Ochutnáváme piva Vilém a Poličku. Obě jsou dobrá.

Dál pokračujeme do Slatiňan, to bude pro dnešek konečná. Pod zámkem si dáváme rozchod a každý vyráží na jinou stranu hledat vhodné místo na přespání. Když se opět všichni setkáme, porovnáváme své úlovky. Nakonec se ukáže, že nejsilnější úlovek přivezl Petr M. – měl na kole nalepené pěkně smradlavé hovno. Má co čistit. Posledním bodem na našem programu je najít hospodu, nejlépe se zahrádkou, protože dnes večer bude zatmění měsíce. Podle referencí padne volba na Hostinec U Wenzlů. Zahrádka je sice obsazená, ale nám to nevadí, protože je stejně pod mrakem a ze slavného zatmění měsíce bude vidět velký prd. Sedneme na zastřešenou terasu. Dáváme pivo, jídlo a je nám dobře. Jo a obsluha taky dobrý. Po jídle vyhodnotíme situaci, že tam asi naší uměleckou hudební produkci ustojí, takže Milan vyndá kytaru a koncert začíná. Ke zpěvu strháváme i lidi od okolních stolů. Jen u našeho stolu jsme schopni bez problému dát dohromady disharmonický šestihlas. To prostě v rádiu neuslyšíš. Zatmění měsíce sice není vidět, ale citlivější jedinci jsou zjevně pod jeho vlivem. Hlavně u Milana má zřejmě vliv na míru jeho společenské únavy. Zavíráme hospodu (myslím) a nějaká místní dobrá duše nám ještě poradila, kde se dá prima přespat. Tak snad naše kola cestu pochopila a budou si jí pamatovat. Vzhůru do sedel, přepínám na autopilota.