TÚR DE BÍR 2018 - sedmnáctý ročník - Středa 25. 7. 2018
» další dny

Vůl dne: Tomáš

Trasa: 90 km, Příbram – Praha – Čelákovice – Nymburk – Dobšice

Heslo dne: Svižník Pavel

A máme tady další již 17. ročník Tůr de Bír. Co nás šest statečných letos asi čeká? V 6:45 se setkáváme u příbramského nádraží. Vyrážíme v 5ti. Milan se k nám má přidat až během čtvrtka. To nás trošku mrzí, protože Milan bývá vždy horkým kandidátem na vola dne. No snad na něj vyjde alespoň nějaký další den ????. Naložení kol do vlaku je již pro nás takřka rutina, takže ani nenabíráme zpoždění. Hned jak se uvelebíme v kupé začínáme vytahovat dobroty na cestu jedno pivo, druhé pivo, zelenou a hele všechny nás trumfuje Petřák s jeho „želénou“ tedy zelenou přetransformovanou z tekutého do amarounového skupenství. Hned ji krájí a my si tou třesoucí se hmotou přiťukáváme. No narovinu, líp vypadá, než chutná.

V Praze vystupujeme na hlavním nádraží a vydáváme se po cyklostezkách směrem na SV do Horních Počernic. Tam jsme byli vloni a v nádražce jsme si dávali první zasloužené točené. Letos ale nic nebude, mají zavřeno. Nevadí, pokračujeme dál do Čelákovic. Tady si již dáme nejen pivo ale i zasloužený oběd v loni prověřené restauraci U Bohuslavů. Ke klukům si přisedá atraktivní společnost, ale po intenzivním snažení se nám je přece jen podaří dostat pryč, abychom mohli pokračovat dál.

Pokračujeme dál podél Labe až do Kerska. Nacházíme restauraci v jedné chatové osadě, ale jako na potvoru otevírají až ve tři, tedy za hodinu. Naštěstí nás zachraňuje hostinský, který přijíždí  a slibuje, že nám pivo určitě natočí. Tak sláva. Je opravdu pořádné horko. Teploměr se ve stínu šplhá ke 30°C. Což se projevuje nejen na nás, ale i na Petřákově „Želéné“. Po krátkém odpočinku se loučíme s Hrabalovým Kerskem a atmosférou filmu slavnosti sněženek. Jo kéž by tady taky byly takové bodré ženy, které by nás na dvoukoláku alespoň kousek popovezli jako pana Hrušínského ????. Nejsou.

Pokračujeme dál, ale stále nám chybí vůl dne. Tomáš se ho začíná intenzivně dožadovat. Tak když už nikdo nic, tak alespoň ten Peťův generátor náhodných čísel. Generátor vybral Tomáše. Je to fakt pěkně debilní aplikace!!!. Příští rok musíme vymyslet něco lepšího. Nálada se logicky zvedá (všem kromě vylosovaného vola) a my pokračujeme přes Nymburk do Poděbrad. Pavel pokračuje v jeho supertempu. Narovinu jede jako magor a my mu sotva stačíme. Pak nám podává vysvětlení: „No já jedu takhle rychle, protože se bojím, abyste mi neujeli.“ Má to logiku, co ????.

Pokračujeme po cyklostezce směrem na Poděbrady, a když projíždíme okolo Kovalic, jako na potvoru zase občerstvení  "U Štiky". No co se dá dělat...

V Poděbradech se jdeme vykoupat do přírodního jezera. Osvěžujeme jak  exteriér, tak foxteriér ????. První den zakončujeme ve vesničce Dobšice a kde jinde než v hospůdce. K večeři si dáváme utopence a několik piv. Uleháme až podezřele čerství kousek za plotem místního keltského muzea.