TÚR DE BÍR 2019 - osmnáctý ročník - Sobota 27. 7. 2019
» další dny

Vůl dne: Tomáš

Trasa: 15 km, Moravské Budějovice – Okříšky - České Budějovice – Podlesí – Příbram – 89 piv (52 na Brdonoši)

Heslo dne: Pár komárů, NO A CO JAKO?

Bzz plesk, bzz plesk, bzzz zzz ..... Probouzím se a koukám na hodinky. Je třičtvrtě na pět. Zaposlouchávám se do okolních zvuků. Chrápání. Jasně klasika. Sem tam nějaké auto. To mě nepřekvapuje. Spíme kousek vedle E59 (Pozn. Evropská silnice E59 je evropskou silnicí 1. třídy ve směru sever-jih. Začíná v Praze, prochází Vídní, Mariborem a končí v Záhřebu. Celá trasa měří 644 kilometrů.). Komáři: no, kdo mohl vědět že kousek vedle místa, kde jsme ulehli je rybník Brčálník, jak z večečníčku o Rákosníčkovi. Ale jak jsem si toho mohl všimnout, když už byla skoro tma. Ale slyším ještě něco. Něco, co se mi vůbec nelíbí. Ten zvuk už jsem někde slyšel, jak se pomalu vynořuji ze spánku už mi začíná svítat. Přítel radar mi potvrzuje mé obavy, blíží se k nám bouřka. Začínám pomalu budit i ostatní.

Musíme se rozhodnout, co teď. Je pět hodin ráno, nálety komářích komand neustávají, bouřka na krku a do odjezdu vlaku směr Příbram nám zbývá ještě pět hodin. Náš nerozlučný septet se trhá na dvě skupinky. A nyní malý jazykolam: Petři, kromě Petřáka se uvelebují na pohodlném a měkkém místě pod jedním z mnohých místních mostních pilířů E59.

Většina se rozhoduje sbalit si kufry a jít za písničkou do města. V pět hodin ráno bude jistě nějaká příjemná kavárnička s kafíčíčkem nebo čajíčíčkem v sedmi-tisícových Moravských Budějovicích otevřená ????. Náš šestý smysl, nalézt otevřenou putyku v jakkoliv nepříznivé situaci, nás opět nezklamal. Na náměstí nacházíme nonstop podnik Caffé 60. Podle Googlu jde o kavárnu a čajovnu. Tak hurá dovnitř. Místo je to malebné, situované do historického části městečka. Má dokonce i zahrádku ve vnitrobloku. Jdeme si prozatím sednout dovnitř. Na zahrádku třeba ještě dojde. Dáváme si kafe a čaj. Nechtěně vyslechneme srdceryvný příběh jedné, tedy spíše jednoho, z místních ztracených existencí. Vybavení kavárny je mimořádně různorodé od dřevěného baru, jak přivezeného z horské vesnické krčmy, skleněných stolů z konce 20. století, starožitně vypadajících židlí, až po léty užíváním potrhaný kožený gauč. Kdo ví, co se na něm všechno odehrálo. To vše velice kýčovitě kontrastující s psaníčkovým novorenesančním sgrafito na jedné zdi kavárny. Radost pohledět. Ale je tu teplo a příjemně. V šest ráno se točí směny. Že bychom dali jedno malý? Po osmé ranní přijíždí oba Petrové vyspinkaní do růžova i když ještě trošku otlačení od kamínků. Ale prý si to užili. Dávají si s námi jedno zdravotní. Je čas zvednout kotvy. Loučíme se s kavárnou. Nastává chvíle CH okamžik O hodina H a minuta M. Volíme vola V. A já se ptám, proč, když se člověk tak snaží, dělá pro ostatní co může, jezdí po okolí jako kjetén a vybírá místo, aby se všichni pěkně vyhajali a stejně je to všem jako jedno? A ještě ho za to zvolí Volem? Počkejte příště, se na vás pěkně z vysoka …… . A spěte si třeba na náměstí. Dělám uraženýho a snažím se, aby se alespoň v některých z nich pohnulo svědomí. Ani náznak, jsou rádi, že nejsou volama voni. Po 30 vteřinách to vzdávám, stejně to nemá cenu. Však já si na vás holenkové něco vymyslím příště.

Jedeme na nádraží a snídáme. Po zkušenostech z minulých ročníků si sváteční bílá trička převlékáme až po snídani. Je stejně jen otázkou času, který čuňátko si ho jako první pokydá kečupem, hořčicí, nebo něčím ještě horším. Přestupujeme v Okříškách a pádíme dál směr České Budějovice. Máme asi hodinku čas, vyrážíme do centra na něco k snědku. Času moc nemáme. Parkujeme v Lannově třídě na předzahrádce restaurace Vatikán. Obsluha sympatičností příliš neoplývá. Tomáš musí použít svůj veškerý um, aby servírku, která si s ním mimochodem vůbec servítky nebrala, přesvědčil, že sice prší, ale my bychom rádi ten nečas přečkali na zahrádce pod slunečníkem. Povedlo se, dostáváme polévku a Budvar Kroužek (Ležák 5%, do kterého se před stočením přidávají živé kvasnice – tzv. kroužky. Pivo jim vděčí jak za svůj název, tak i svěží a čerstvou chuť.). Pelášíme zpátky na nádraží, abychom stihli vlak do Příbrami. Ve vlaku je skvělá nálada. Celou cestu si stále dokola vyprávíme zážitky z uplynulých čtyř dní. Takže ani oko nezamhouříme a jsme v Příbrami.

Na Milana čeká rodinný uvítací výbor a podle jejich i jeho reakcí jim i my skoro věříme, že se na sebe opravdu těšili. Také jsme na tento okamžik Milana celé čtyři dni připravovali a pilovali každičký detail, každý pohyb a každou grimasu jeho obličeje. Když jsme vrátili kapesníky zvlhlé dojetím zpátky do kapes, jdeme my zbylí zapít žal nad ztraceným kamarádem do nádražní restaurace.

Závěr se neúprosně blíží, vždyť nás čeká již jen Brdonoš a hurá domů. Příjezd do Podlesí je již klasikou. Jsme vítáni organizátory. Přece jen na to, že jsou jen pouhým zakončením každoročního Tůr de Bír, si nevedou vůbec špatně. Po rozdání pár autogramů zasedáme k našemu VIP stolu. Večer je opět nuda. Kromě našich tanečních kreací a vypití 52 piv se prakticky nic nedělo ????. No ještě, že na naši počest uspořádali ten ohňostroj. Tak příště už chybí jen naše sousoší. A bude stačit v životní velikosti. PROZATÍM!  

Tak zase příště.

The konec