TÚR DE BÍR 2020 - devatenáctý ročník - Čtvrtek 30. 7. 2020
» další dny

Vůl dne: Petr M.

Trasa: 82 km, Jinočany – Divoká Šárka – Čimice - Počernice – Dolní Břežany, 58 piv

Heslo dne: Betonově přírodní schizofrenie matky měst

Je ráno druhého dne a my se probouzíme odpočatí do všetečných pohledů několika rybářů sedících okolo rybníčka v očekávání velkých úlovků. Ti chudáci přitom stejně jako my ale vůbec netušili, že na Petrův zdar má políčeno někdo úplně jiný. Po spáchání hygieny balíme své věci a náhle propukáme sborově v smích, protože vidíme, že to je Petřák kdo má největší úlovek dne – v noci si ustlal do čehosi nevábného, vlhkého a hnědého. No do věci všemi znaky připomínajícího hovno. Snažil se nám tedy tvrdit, že to byla jen nějaká houba, ale… Škoda jen, že tradice TDB velí, že vůl dne může být zvolen jen jednou, protože tady by hned ze startu dne byl kandidát číslo jedna.

Ale dost laškování, přesouváme se k místní sámošce, kde posnídáme, a probíhá volba vola na tento den. Jelikož se TDB účastní samí ostřílení borci, každý si dává setsakra pozor, co dělá, aby náhodou nezavdal záminku pro svoje zvolení. Potom se může snadno stát, že i takové malicherné sklouznutí do pangejtu s hnijící vodou i s kolem po té co je někdo prakticky vytlačen ze silnice může vést k tomu, že je dotyčný zvolen volem, no a to se stalo zrovna mě. Díky Ti Milane i za to vystrčení ze silnice, i za mohutné upozorňování na následující podklouznutí, kdyby si toho náhodou někdo vpředu nevšiml a nakonec i za připomenutí této taškařice při dnešní volbě :)

Posilněni snídaní a s dobrou náladou, hlavně u těch co opět vyvázli bez volování, vyrážíme v ústrety Praze betonové. Projíždíme skrze metropoli přes mega křižovatku na Zličíně, pak za pomoci bravurní Tomovo navigace zdoláváme nespočet, chodníků, bočních uliček, parkovišť a přilehlých paneláků, než se konečně vymaníme z betonu a za odměnu nás čeká luxusní dlouhý sjezd údolím s nádhernou přírodou až na koupaliště v Divoké Šárce. Skoro by ani jeden neřekl, že jsme pořád v Praze. Je kolem jedenácté v nohách máme skoro 15km a tak je nejvyšší čas dát si konečně taky nějakou to orosenou odměnu. I vzhledem k lehké frustraci z předešlé jízdy v betonové džungli, dáváme u piva hlavy dohromady a radíme se, zda původně plánovanou trasu přeci jen lehce nepozměnit. Ale ne, to nemůžeme Petřákovi udělat, vždyť on se na tu Prahu tak těšil! Takže se držíme plánu a pokračujeme v cestě opět krásnou přírodou až do přívozu v Podbabě. Tam se naloďujeme a necháme se převézt bárkou místního Charóna na druhý břeh do Troji. Co čert nechtěl, hned u výstupu z přívozu je stánek a je to koneckonců už skoro hodina co jsme doplňovali tekutiny a tak chcá nechá, musíme dostát svým TDB povinnostem a polykáme jedno Únětické. Osvěžení v horkém letním dni nám dodalo sil na pokračování v pohodové cestě podél Vltavy až do Čimic, kde dáváme oběd a nějaké to zrzavé v Kozlovně u Ládi Vízka.

S plnými pupky znovu šlapeme do pedálů. Bohužel se zase na značnou část cesty noříme do již zmiňované betonové džungle. Naštěstí jsme ale opět vysvobozeni a před příjezdem na Černý most jedeme opět kus v přírodě. Dokonce máme štěstí a v cestě nám stojí rozhledna Doubravka, kterou někteří zdoláváme a kocháme se pěkným výhledem na Prahu. Po kratičkém odpočinku jedeme dál, protože sluníčko se do toho už zatraceně opírá a tak to mastíme hlava nehlava až do počernického pivovaru, kde nám lehce trhlá servírka přináší několik limonád. Jo a samozřejmě i pár škopků místního pivka :) Následující část cesty probíhá zhusta po silnici a hlavně kolem Průhonic za plného provozu to není vůbec žádná slast. Jedeme proto jako s větry o závod, to ostatně po tom mixu piv není až takový problém, a snažíme se to mít co nejdříve za sebou. Jelikož se pozvolna blíží večer, pomalu se rozhodujeme, kde dnes složíme hlavy. Právě jsme ve Vestci a rozdělujeme se na několik hlídek s tím, že zkusíme najít nějaký ten plácek a také hospodu na jídlo. Já s Petřákem jsme našli jen tu hospodu a to tak že v ihned, tak se domlouváme, že dáme jedno rychlý a pak pojedeme taky něco hledat. No jo, jenže Vestec je prdel světa a nic tam nemají, takže ostatní průzkumníci nás během několika málo minut vyhmátli a z jednoho rychlýho pro nás dva nakonec byly dvě až tři pomalý úplně pro všechny. Taky jsme dohodli, že tady se určitě ani nenajíme ani nevyspíme, takže vyrážíme zkusit štěstí do o něco větších nedalekých Dolních Břežan. Místo na spaní jsme potkali naštěstí cestou, takže už nám nic nebránilo vrhnout se do víru miniměsta.

V hospodě s poetickým názvem „Božská komedie“ dáváme moc dobrou večeři a sedíme a popíjíme klasicky, dokud nás nevyženou. Ten čas ale přišel nějak podezřele brzy a někteří z nás, jak se později ukázalo, nebylo to na letošním TDB naposled, měli stále slinu a tak sedáme uprostřed města poněkud riskantně na kola a noříme se do noci hledat jiný podnik. Štěstí přeje připraveným a my jsme rozhodně připraveni byli, takže po krátkém bloudění jsme na malém náměstíčku ve vnitrobloku našli i v jedenáct večer stále otevřený podnik se plánovanou zavíračkou asi v šest, před kterou měly nad vínkem dostaveníčko ne zrovna tiché dámy. Paní majitelka se ukázala jako dobrá duše, a přestože měla jako hlavní nabídku rozlévaná vína, tak se i pár lahváčů našlo, takže večer byl zachráněn a my mohli ještě něco pěnivého z Plzně polknout.

Pak už se ale čas nachýlil opravdu příliš, dámy dávno odešly, paní majitelka potřebovala jít spát, aby za pár hodin mohla znovu otevřít, a my jsme již nechtěli víc rušit chudáky, co se snažili za našeho vtipného vyprávění spát, takže jsem se rozloučili a vyrazili jsme na naše dnešní poslední spočinutí. Cesta proběhla bez problémů a bzučící dráty vysokého napětí dávaly neomylně najevo, že jsme na místě s noclehem vytipovaném dříve. Pro dnešek sesedáme, vybalujeme, ustýláme a po dlouhém dni zaslouženě chrápeme…